Jak se žije ve Vysokých Taurech – fotoreport

Vrcholí doba dovolených, tedy doby, kdy má člověk vypnout a pokud možno vůbec nemyslet na práci. Nevím jak to máte vy, ale moje profesní deformace způsobuje, že kamkoliv jedu, koukám tam po domech. Uplynulý prodloužený víkend jsem se potuloval po Vysokých Taurách, fotil a pokukoval po typických alpských staveních, do kterých se každým rokem zamiluje tolik turistů.

Potíž nastává, když se tito turisté vrátí na svou rodnou hroudu s nápadem postavit si takový alpský dům u sebe doma. Tahle specifická architektura má totiž regionální charakter, odráží místo svého vzniku a vytváří „genia loci“ (neboli ducha místa). Spolu s krajinou tvoří silný neodlučitelný celek, v němž každý netypický vetřelec působí rušivě a ničí kulturní hodnotu místa.

Jenže stejně to funhuje u nás. I česká krajina má svoji vysokou hodnotu. Po staletí tu vznikaly stavby, které s krajinou srostly a vytvořily malebné scenérie, které máme tak rádi. Najednou nám do toho přibude tu alpská dřevostavba, tu kanadský srub a pomalu ale jistě se nám ničí kulturní hodnoty české krajiny. Leckdo může namítnout, že jde o stavby souznící s krajinou, ale vždyť i my máme své roubenky a jiné ekvivalenty naší kulturní tradici.

Jistě, každý má právo bydlet v tom, co se mu líbí a v čem se cítí dobře, ale mějme, prosím, na paměti, že dům silně ovlivňuje své bezprostřední okolí, včetně ostatních lidí, co kolem něho chodí. A nemůžete si prostě říct „Tak se na ten dům nebudu koukat a budu dělat jako že není“. Pokud stavíme dům, neseme tu zodpovědnost, že spolu s novým domem spoluvytváříme atmosféru místa.

Slibovanou malou fotoreportáž najdete tady: