Rozdíl mezi architekturou a stavitelstvím?

3.5. 2015 Jakub Žák

Nedávné otevření nového úseku metra A v Praze mě donutilo zamyslet se nad rozdílem mezi architekturou a stavitelstvím. Ta dvě slova zní dost podobně, ale přece jen se liší. Vlastní hodnocení nových stanic přenechám jiným, mě zajímá spíše potenciál nově vzniklých staveb.

Ale k pojmům: Stavitelství představuje jednoduše všechno, co se dnes staví. Výsledkem jsou (v ideálním případě) fungující stavby, které jsou postaveny s ohledem na aktuální platné normy a dle určitých definovaných požadavků. Nic víc, nic míň.

„Architektura začíná tam, kde stavitelství končí.“ Walter Gropius, německý architekt, zakladatel Bauhausu

Architektura ze stavitelství vychází a zároveň ho přesahuje. Dává vzniknout fascinujícím stavbám a prostorům, které přesahují konkrétní lidské bytosti. Vzniká krásno, jakkoliv subjektivní tenhle pojem může být.

Architektura působí na emoce, vyvolává v lidech pocity, ovlivňuje jejich duševní rozpoložení.

Pár příkladů? Když člověk vstoupí do gotického chrámu, prostor ho ohromí – uvědomuje si svoji malost a vnímá, že ho něco přesahuje, ať už to nazve jakkoliv. Velkorysý prostor vstupní dvorany pražské právnické fakulty ve studentech vyvolává pocit, že jdou k soudu, připravuje je tak na budoucí povolání a pomáhá jim sžít se s prostředím. Takové prostory se vám zaryjí pod kůži.

K čemu ta architektura vůbec je?

Drtivá většina dnešní stavební produkce je a zůstane v mezích běžného stavitelství. Nedělám si iluze. Ovšem myslím si, že veřejné stavby by měly ke svým návštěvníkům promlouvat a nebýt pouhým krytým vnitřním prostorem, kde si potřebujeme něco vyřídit.

Radnice, úřady, knihovny, divadla, nemocnice, ale i stanice metra jsou takovými významnými stavbami. Kvalitní prostředí nás kultivuje, posouvá nás jako osobnosti.

Dá se takhle polemizovat i nad bydlením. Je na rozhodnutí každého, jestli chce domov, který si na nic nehraje a jen spolehlivě plní svou funkci, nebo domov, u kterého člověk každý den objevuje jeho skryté krásy, který pokaždé, když se do něho vrací, okamžitě zvedne jeho náladu.

Jedno bez druhého nemůže být

Nutno podotknout, že oba obory jsou spolu úzce svázané. Architektura ze stavitelství vychází a nebyla by bez něho doceněna. Oproti tomu stavitelství by bez architektury stagnovalo a nikam se nerozvíjelo.

Dobré architektury je v Česku pořád ještě málo. Bude přibývat, ale musíme ji chtít! A neříkat věty typu: „Vzdyť je jedno jak to metro vypadá, hlavně, že to jede!“